ÚČEL A ROZSAH INCOTERMS
Účelem INCOTERMS je poskytnout soubor mezinárodních pravidel pro výklad nejvíce běžně používaných obchodních doložek v zahraničním obchodě. Takto se lze vyhnout nejasnostem rozličných výkladů prováděných v různých zemích anebo je alespoň náležitě omezit.
Často se stává, že smluvní strany si nejsou vědomy rozdílných obchodních způsobů uplatňovaných v příslušných zemích. To může být příčinou nedorozumění, rozepří a sporů spojených s mrháním času a peněz. Za účelem odstranění těchto problémů vydala Mezinárodní obchodní komora v roce 1936 Soubor mezinárodních pravidel pro výklad dodacích doložek. Tato pravidla byla známa jako INCOTERMS 1936. Později, v létech 1953, 1976, 1980, 1990 a nyní v roce 2000 byly provedeny změny a dodatky tak, aby pravidla byla náležitě uvedena v soulad s běžnou praxí mezinárodního obchodu.
Je třeba zdůraznit, že působnost Incoterms je omezena na záležitosti týkající se práv a povinností stran kupní smlouvy se zřetelem na dodávku prodaného zboží (tj. ve smyslu "hmatatelném", tedy nikoli na předměty nehmotné povahy, jako např. počítačový program).
Ukazuje se, že v praxi se běžně vyskytují dvě nesprávná chápání Incoterms. První se týká mylného uplatňování Incoterms ve vztahu k přepravní smlouvě místo vůči kupní smlouvě. Druhé se někdy týká mylné představy, že doložky řeší veškeré povinnosti stran, které tyto chtějí, aby byly předmětem kupní smlouvy.
Jak bylo vždy Mezinárodní obchodní komorou zdůrazňováno, Incoterms se zabývají pouze vztahy vyplývající z kupní smlouvy, tj. mezi prodávajícími a kupujícími a to jen v některých přesně vymezených směrech. Je jistě podstatné pro vývozce a dovozce, aby velice prakticky posuzovali vztahy vyplývající z jednotlivých smluv, které je nutno uzavírat v souvislosti s realizací mezinárodních zahraničně obchodních transakcí - kdy nejde pouze o kupní smlouvu ale rovněž o navazující smlouvy týkající se přepravy, pojištění a financování, ale znovu nutno zdůraznit, že Incotems se vztahují výhradně na kupní smlouvu.
Nicméně smluvní strany při rozhodnutí o použití určité doložky Incoterms jsou nutně zapojeny do druhých smluv. Tak např. prodávající, který uzavřel smlouvu při paritě CFR nebo CIF nemá možnost splnit smlouvu jinak než cestou námořní dopravy, neboť za podmínky této přepravy je povinen předložit kupujícímu konosament nebo jiný námořní doklad, který v případě použití jiného způsobu dopravy se nepoužívá. Kromě toho doklady, které se požadují na základě dokumentárního akreditivu, budou nutně nadále podmiňovat použití určitého způsobu dopravy.
Incoterms se kromě toho dále zabývají řadou povinností stran jako je např. povinnost prodávajícího dát zboží k dispozici kupujícímu nebo je předat k přepravě nebo je dodat do místa určení a s přechodem rizika mezi smluvními stranami.
Zabývá se dále povinnostmi týkajícími se celního odbavení pro export a import, balení zboží, povinností kupujícího převzít dodávku, jakož i jeho povinností podat důkaz, že příslušný závazek byl řádně splněn. I když Incoterm jsou velice významné pro splnění kupní smlouvy, množství komplikací může nastat jestliže nejsou ve smlouvě řešeny vztahy týkající se např. přechodu vlastnického práva nebo jiných vlastnických práv, porušení podmínek smlouvy a následků z toho vyplývajících, jakož i vymezení výjimek z odpovědnosti přicházejících v úvahu v určitých situacích. Mělo by být zdůrazněno, že Incoterms nemají v úmyslu nahrazovat smluvní podmínky, které je nutno do kupní smlouvy zapracovat buď zahrnutím standardních doložek anebo doložek individuálně sjednaných. Incoterms se rovněž nezabývají následky porušení smlouvy a ani okolnostmi zprošťujícími strany této odpovědnosti. Tyto otázky musí být řešeny jinými ustanoveními kupní smlouvy a ustanoveními příslušného práva.
Incoterms byly vždy především předurčeny pro použití v případech prodejů zboží k dodávce do zahraničí: proto jde o mezinárodní obchodní doložky. V praxi jsou Incoterms někdy zahrnuty i do kupních smluv v rámci domácích, vnitrostátních obchodních transakcí. Pokud jsou Incoterms takto použity, pak ustanovení klauzulí A2 B2 a některá další projednávající o exportu a importu lze ovšem pokládat za nadbytečná.